Plazi chovaní v teráriích

Chameleoni

Uvnitř obrovského území se čeleď' Chamaeleonidae specializovala na životní prostředí na stromech a keřích a početnými anatomickými zvláštnostmi se mu silně přizpůsobila. Některé druhy, stejně jako jen jednotlivé populace jednoho druhu se však znovu vyvinuly jako pozemní. K těm patří zvláště Chamaeleo namaguensis z poušti a suchých území jihozápadní Afriky a populace Chamaeleo chamaeleon, která žije v některých alžírských oázách. Oba druhy používají odlišnou strategii k přežití. Ch. namaguiensis vylučuje přebytečnou sůl nasální solnou žlázou, a tak se vyhýbá zbytečným ztrátám vody. Evropští chameleóni si vyhrabávají v písku nory, do kterých se ukrývají při velkých vedrech. Životu na zemi se však nepřizpůsobili jen chameleóni v pouštích, ale velká skupina pozemních chameleonů žije ve vrstvě spadaného listi v deštných lesích. Chameleoni obývají nejrůznější vegetační a klimatické zóny. Ch. schubotzi žije na hoře Mount Kenia ve výšce 4 500 m, přímo na hranici sněhu. Podobně je tomu u Ch. rudia v Ruvyenzori. Obývají ovšem i opačné extrémy, Bradypodion occidentale žije na sněhobílých písečných dunách v pouštích jihozápadní Afriky. Tyto duny jsou porostlé pouze řídkou vegetací. Jsou zde extrémní světelné podmínky, takže je nutné chránit si oči tmavými brýlemi. B. occidentale je dalším druhem, který vylučuje sůl žlázou na nose.

Leguán zelený

Iguana Iguana - Leguán zelený se těší stále větší oblibě a není proto divu, že se rozšiřuje i u nás. Je to nádherný velký pralesní ještěr, který je často nazýván (a právem) Pralesní král. Vyskytují se v Střední a Jižní Americe, žijí převážně na stromech a keřích, často poblíž vody. Jejich velikost bývá až 200cm, jsou to mohutní ještěři s dlouhým ocasem. Vyjímky tvoří někteří jedinci, převážně samci, kteří dosahují délky až 230cm. mají velký hřbetní hřeben, na hrdle velký lalok. Jejich silné svalnaté končetiny jsou zakončeny pěti prsty s dlouhými ostrými drápky. Samci se liší od samic jen velikostí - jsou převážně větší a mají výrazné stehenní póry (femorální žlázy). V přírodě se vyskytují ve skupinách, dorozumívají se vertikálním kýváním hlavy. Při ohrožení se brání šviháním ocasu, kousáním a hlasitým syčením.